Jakoby se kolem tohoto dramatu rozprostíralo kouzlo, reflektující už název. Hvězda zapomnění je hra, která není nikde uvedena. Různé písemné i internetové zdroje úplně mlčí o autorce, hra jako taková byla z temnot vyzdvižena jedním uvedením ve francouzském divadle Avignon La Luna v roce 2011, jinak se informačně po této hvězdě slehla zem. Datování hry mohu jen odhadovat.
Co v sobě ale skrývá, taková hvězda zapomnění?
Děj
Cherry: Venku prší.
Ada: Ano
Cherry: Autobudy budou celý mokrý. Osamělý déšť. Vlastně osiřelý. Zneklidňuje mě to.
Ada: Kapky deště.. jsou ženského rodu.
…. Průtrž mračen.. to je femininum –
Úctyhodná žena, která svlékla svou kůži.
Cherry: Neznámí v autobusech se smutnými hvězdami
v očích
někdy dotek
ruka se lehce dotkne a vzápětí hop a vystupujeme.
Ada: Člověk si může vybrat taky zůstat až na konečnou a potom se vrátit.
Tak vznikají cesty vzpomínek.
Příběh stojí na dvou postavách a to Cherry, jako ženě v santalové bělosti křehkosti přicházející odnikud a nikam nesměřující, a Adě, ženě bílé a rusé v černém s opojným parfémem, jak autor už zpočátku popisuje.
Jestli úplně konkrétně nevíte, jak vypadá žena přicházející odnikud a nikam nesměřující, nedělejte si s tím hlavu. Celý text totiž nestojí na přímých pojmenováních lidí, věcí, událostí nebo vztahů, naopak k sobě skládá slova a významy do určité mozaiky, jejíž krása a osobitost je v tom, že odkazuje k čtenářově vlastní představivosti a životní zkušenosti.
Cherry: Whisky?
Ada: Ano přece lidé odjíždějí s whisky pro všechny případy
Cherry: Pro případy čeho?
Ada: Melancholie.
Tahle hra tak může být stejně o hořké mrše, která využije naivku se sdílenou nechutí k návratu po projekci z kina zpět do nudného života a zapojí ji do společného fantazírování jiného světa, který když už se zdá, že spěje ke šťastnému konci, mrcha si uvědomí přílišné pouto k naivce a než odejde z kina, jednoduše ji zastřelí.
Stejně tak ale může jít o velmi osobitou sebereflexy člověka skrz postavy charakterově složené z různých vlastností, z nichž některé na sobě pozorujeme sami a některé pozorujeme na jiných, v důsledku ale všechny vedou ke ztrátě. Ať už jistot, někoho milovaného nebo nás samotných.
Styl dialogů je tomu velmi dobře uzpůsoben. U obou postav jde o volný proud vědomí, který ač bere v potaz přítomnost konverzačního partnera, na kterého reaguje, mimoděk se obrací sám do sebe a vyjevuje tak největší touhy a strachy (není-li to jedno a to samé) obou postav.
Jedna druhé se tak zdají spíš zpovědnicí než náhodnou spolusnící.
Cherry: Protože odjíždíme tak se melancholie zakazuje ano?
Ada: málem jsem odjela jednoho dne do Austrálie
potkala jsem ho dva dny předtím a měla
jsem všeho po krk
a tak měli přijít na řadu klokani
Austrálie pustina zmeškala jsem vlak.
Cherry: Jaký byl?
Ada: Už ani nevím
Cherry: V každém případě jsi špatně odjížděla člověk
má odjíždět kvůli sobě a ne kvůli jinému, ne?
Ada: Snad
Cherry: Ať žije romantika!
Suma sumárum
Hra je určena: Všem, kteří mají vztah k absurdnímu dramatu, k poezii nebo k netradičním formám uchopení textu, volnější (/komplexnější) na interpretaci
Co čekat: Zajímavé obraty, absurdno, introspekce vybízející uchopení na nejrůznější způsoby, ztěžejní lidská témata uchopená lehce. Při celistvém uchopení možnost velmi zajímavé inscenace
Co nečekat: Polopatičnost, významy nasnadě. V textu se i přes introspekci neobjevují zdlouhavé monology, ale díky určitému obracení se do sebe je určitě možné si z útržků konverzací jedné postavy zkompletovat ucelený netradiční monolog.
Kde sehnat?: Knihu seženete na skladu vybraných antikvariátů, k půjčení velkých knihovnách (např. pražské Ústřední na Mariánském náměstí) prezenčně i domů
Ada: Bojím se tě
Cherry: Kdybych tě napadla, bránila by ses?
Ada: Nevím
Cherry: Krev ano krev víš
Ada: Nemám ráda krev
potřísnit se krví
Cherry: Ty máš předsudky, vzpamatuj se
myslíš, že tak můžeš někoho milovat? Věříš tomu?
myslíš?
jsi jako svázaná a to je vše
a pak jsi nešťastná a zoufalá
tak tedy zabiješ toho koho miluješ
to je jako zabít sama sebe ale ty zůstaneš
a cítíš se líp
