Ztřeštěnec

Taky máte ty chvíle, kdy se číst nedaří? Kvůli důvodům časovým, přes prostorové až po takové ty osobní, kdy si na nekončící návštěvě u tety Alžběty z druhého kolene (kterou sice máte moc rádi, ale otázky a historky se opakují víc než obměňují) prostě nemůžete jen tak vytáhnout knížku?

A nebo prostě nemáte chuť nic číst? Nic z poslední doby vás nezaujalo a nemáte ani příliš vůli něco hledat?

Když se v jednom z těhle stavů vynořím a nejde se oklepat, prakticky už mimoděčně sahám po kterémkoli autorovi, který je z mého kruhu vyvolených – autorů, kteří mě k literatuře kteréhokoliv žánru dovedli.

Takže je mi dnes ctí představit postavu toho nejobratnějšího sluhy od pomluv po intriky patřící tomu nejnedovtípivějšímu naivkovi, jeho mladistvému zamilovanému pánovi.

Nevzrušujte se koncem, je to hra Molièra: všechno dobře dopadne, svatba bude, nejlépe všech a vyřeší to samozřejmě ztracené a nalezené pokrevní pouto. Pojďme se tak spíš zaměřit, kudy povede cesta jednoho z autorových nejranějších příběhů.

Autor

Jean-Baptiste Poquelin žil i zemřel jako pravý herec. Ačkoliv se mu dostalo dobrého vzdělání, jeho srdce bilo pro jeviště, pro které opustil „vyšší společnost“ i za cenu, kterou znal: a totiž, že na konci svého života ho pro jeho hanlivý statut komedianta nebudou chtít nikde ani pohřbít – což se nakonec opravdu stalo, po té, co Molière skonal na prknech, která znamenají svět, při vlastní hře Zdravý, nemocný.

Názory tehdejší společnosti na něj byli různé: ačkoliv byl veskrze populární stejně jako jeho hry, ve kterých také vystupoval v 17. století, byla mu vyčítaná úroveň jeho her. Žánr komedie až frašky mu ale zároveň s tím uvolnil ruce právě v kritice lidských vlastností, která Molière odsuzuje s neskrývaným nataženým prstem a ještě mu umožnil být zábavný po více jak čtyři století.

Je ale o něm zajímavostí ještě daleko více, než mohla obsáhnout tato ochutnávka. A tak nakonec jenom za mě přidám, že jeho díla odsípají, nečekají v žádných dlouhých dramatických pauzách, jsou rýmované veršem, který přesně sedí ostrým jazykovým přestřelkám rozmístěným mezi všechna jeho díla a po výrazné katastrofě vždy přichází takové očistění, že můžete konečně vydechnout vzduch, který jste celou hru drželi za zuby, a jít žít zpátky vlastní život, do kterého se ale přesune radost z něčeho ukončeného.

Děj

Pokud hledáte příběh s neobyčejnou postavou sluhy, narazili jste na pravé zlato. Maskarilo je naprosto oddaný svému pánu, mladému Leliovi snažně toužícímu po dívce svých snů, jejíž srdce už si sice získal, nikoliv však toho, jehož je dívka nevolnicí. A s touhle částí tomuto nešťastnému romantikovi pomáhá Maskarilo – se vším svým důvtipem, velkými plány, mazaností až prohnaností, s tím, jak ve vlastní spletici pletich umí chodit a na každý problém svého pána přichází s patřičným řešením. Někdy šťastným více, někdy méně…
Každopádně funkčním. Do doby, než ho začne jeho pán plnit.
Ten je totiž absolutním katastrofikem, co se týče jakýkoliv plánů. Kdyby strategie byla párty, je to ten člověk, který nejen, že přijde pozdě, ve špatném maškarním kostýmu a dvakrát zaklepe na špatné dveře, ale aby tomu nasadil korunu, bude se snažit zachránit přítomné od alkoholu za připomínek jeho návikových účinků.

A tak sledujete příběh dvou mužů, z nichž jeden se strašně moc chce stát zachráncem své lásky, druhý se mu snaží s vlastním egem dokázat, že z něj přibližně něco takového může udělat, zatímco se všechno nedaří a další (Leandro) a další (Andrés) se snaží odkoupit lásku krásné Célie a k tomu je tam Hypolita, která by si měla vzít Lelia ale chce vlastně Leandra, no a kdo nakonec takový pletenec nejlépe rozplete?

Ten, kdo ho zamotal. Prozradím vám, že se to povede. Pravdou a náhodou. Tak jako vždycky!

Suma sumárum

Hra je určena: Dejte si to, jestli se chcete zasmát a nepřipadat si v životě úplně beznadějně, jelikož takové chvíle přicházejí na každého. Rozhodně nejste větší smolař ani nešika než Lelio, a ani tak zoufalý jako je z něj Maskarilo, takže spousta legrace a smíchu zaručena. A tedy taky, pokud byste pro svou inspiraci nebo monolog potřebovali typově jednoho ze zmíněných postav.

Co čekat: Vtipné slovní přestřelky, monology plné plánů, co se nepovedou, kritiku napříč společností

Co nečekat: Je to rozhodně spletité klubíčko vztahů, ale není to složitý příběh. Má to velmi banální milostnou zápletku (jelikož toto jsou pouze podmínky, na kterých se Moliérovy hry odehrávají, nikoli to, co děj táhne), jako jedna z autorových raných a netoliko známých her má určitě své mouchy, třeba v příčinné rovině příběhu. A místo složité psychologie čekejte spíše velkou typologii

Kde sehnat?: Ačkoliv už máme štěstí většiny otevřených knihkupectví, kde jde Ztřeštěnec sehnat ve druhém vydání ARTURu společně s další hrou Skapinova šibalství, tak pokud se vám špatně vybírá v rouškách nebo si jen nemáte čas někam pro něj skočit, tak i Ztřeštěnec je díky MLP online.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *