Slýcháme to pořád. Poprvé už u čtenářských deníků na základní škole.

„Lukáši, ty sis vybral Shakespeara? Romea a Julii? A víš, že i když je to krátké, je to divadelní hra? Víš, jak se to čte?“

Jakoby byla tato milostná tragédie napsána jenom pro vyvolené, kdo v ní umí číst. Ještě nějakou zvláštní runou. A tak na divadelní hry ve společnosti vyrůstá názor jako na nestandardní čtivo, které vyhledávají jen lidé v ruce se seznamem povinné četby nebo hlubokým zájmem o divadlo.

Pravda je ale jinde. Všichni umíme číst v jazyku divadelních her. Jen musíme do ruky dostat tu pravou

Tenhle blog je určený pro všechny, kteří tu svou pravou hledají. Ale nejen pro ty. Taky pro všechny, kteří někdy stáli ve veřejné knihovně v oddělení divadla a filmu. Před regály a regály divadelních her o jejichž autorech nebo titulech nikdy neslyšeli. A měli si vybrat. Ať už jen pro inspiraci, doplnění svého čtenářského konta nebo nalezení toho pravého monologu, který doslova usadí hereckou komisi.

A ať už jsi tu, čtenáři co došel až sem, za jakýmkoli účelem, doufám, že se ti tu bude líbit a nalezneš vše potřebné.

Třeba i klíč k dramatu.