Závěr si udělejte sami…

Zní to jako trpký rozkaz, který se rozmělňuje třemi tečkami na konci, jen aby vám dával pocit svobody názoru, který musí být však podle oznamovatele očividný. Jako taková učitelka na základní škole, která ukazuje názorně rodičům, kde jejich ratolest čirou náhodou rozbila pár třídních květináčů.

Naštěstí to vůbec není tak. V tomhle příběhu nemá žádnou roli škola ani rozbité květináče. Místo toho hraje v dramatické prvotině bulharského autora Georgiho Danailova vrtkavost osudu, která odhaluje všechny odstíny lidské povahy, které by si každý z nás přál aby zůstaly skryté.

Autor

Ačkoliv je pro nás v Česku toto jméno vcelku neznámé, Georgi Danailov byl jeden nejuznávanějších bulharských scenáristů jak pro divadlo, tak pro film. Ač vystudoval fyziku a chemii, kterou i učil, od vysoké školy se věnoval literatuře. V roce 1976 se stal divadelním scénaristou a právě jeho hry jako „Závěr si udělejte sami“ (1976) nebo“Soudce a žlutá růže“ (1977) se staly u publika velmi populární.

Filmy podle Danailových předloh ocenili nejen v Moskvě, ale i v Cannes, San Sebastianu a spoustě dalších světových filmových festivalů!

Děj

Od první chvíle, kdy čtenář otevře knihu, je vystrčen k začátku soudního přelíčení, které je hlavní linkou ve vrstevnatém příběhu. Obžalovaný je Petr Christov, stavební inženýr, jehož vysněný vypiplaný most, který projektoval, spadl a pár lidí na místě usmrtil.

Ač se zdá, že rozsudek může být jasný a zbytek příběhu chudá sebelítost, je to jen začátek životní smrště, do které se Christov dostane.
V předvolaných svědcích jsou všichni: jeho nadřízený, manželka, nepřítel i jiná žena, která ho neopětovaně miluje.
Jediné, co mají společné, je jejich svědectví.
Petr Christov je cynický, hořký, rezervovaný individualista, se kterým se těžko pracuje.
A je nevinen.

Vyšetřovatel: Takže Váš názor na projekt inženýra Christova byl jednoznačně pozitivní.
Bončev: A co jste čekal? Že Vám řeknu, plán inženýra Christova se hemžil chybami a vůbec se nedivím, že most spadnul dřív, než ho dostavěl?
Vyšetřovatel: Chtěl bych, abyste mi řekl, co jste si o projektu inženýra Christova myslil tenkrát.
Bončev: Že je velmi zajímavý, dokonce více než zajímavý…
Vyšetřovatel: Jenže most, který se podle něj postavil, spadl.
Bončev: To nemusí být vinou projektu.

Pokračování se Petra už jako hlavní postavy drží a nepustí. Čtenář sleduje soudní proces, který často přerušují výpadky Christova do příběhu lidí, kteří se ho právě snaží neodsoudit k žaláři. Zpočátku jsou výstupy jednoduché až jednotvárné rozhovory s lidmi, kteří se drží nějakého sociálního vzorce (škatulky aka šplhoun, vždy nespokojená manželka, ředitel, co v reálu nic neumí apod.).

Postupně se ale s jdoucím přelíčením dostává čtenář víc a víc k jádru celého problému a příběhy se začínají splétat. Postava Christova (jehož cynismus dodává celé hře trefného vtipu) doslova přechází z jednoho osudu k druhému a jede horskou dráhou, která když už se zdá, že končí a je vyřešeno, je teprve v půlce své jízdy a nabírá obrátky.

A závěr? Ten si nakonec opravdu budete muset udělat sami.

Skrývá se v tom však velké kouzlo a záměr, se kterým všechno rázem zapadne do sebe.

Suma sumárum

Hra je určena: bez ohledu na pohlaví všem, kteří mají rádi psychologickou analýzu postav okořeněnou ironií a cynismem

Co čekat: Pomalejší rozjezd, který je pak ale odměněn spádem a napětím.

Co nečekat: Je to spíše dialogová, než monologová hra, takže jako podklad pro hereckou etudu pro jednoho člověka bude vhodná jen po proškrtání a rafinovanějším zásahu do textu. Pro dialog alespoň dvou ale velmi vhodná!

Kde sehnat?: Knihu seženete i pod názvem „Rozsudek vyneste sami“ v knihovnách nebo antikvariátech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *